Jednorožci

2. ledna 2009 v 19:59 | Werunk_A_

Menší úvod, či vyprávění..

Jednorožec je bájný tvor podobný antilopě či koni s kopyty sudokopytníka. Obecně je považován za zosobnění dobra, později, v dobách křesťanství, také čistoty a panenství.
Jsou to postavy s bílou srstí, postavou podobni koni. Údajně se vyskytují ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. Jsou vybaveni léčivým rohem - tato zázrační zbraň na čele je činí neporazitelnými a mohou být poraženi pouze lstí. K tomu je potřeba panny, která je poslána, aby se procházela v oblasti, kde se jednorožci pohybují. ObrazekJakmile ji jednorožec zpozoruje, lehne si pokojně k ní, položí si hlavu do jejího klína a pokojně usne. Takto může být snadno přemožen. Jejich mláďata se rodí se zlatou srstí, až v dospělosti se srst mění do stříbrna a pak do bíla. Obvykle se užívá roh a žíně, které mají velké kouzelné vlastnosti. Krev je má také, ale je neobyčejně podlé a trestuhodné zabít či poranit jednorožce. V knize se můžeme s jednorožcem setkat hned v prvním díle, kdy profesor Quirrel pil jeho krev na rozkaz Voldemorta, který do něj vstoupil a jen jednorožcova krev ho mohla udržet při životě. Dále se jednorožci probírají v hodinách péče o kouzelné tvory s profesorkou Červotočkovou.

Báje a mýty
Zmínky o jednorožcích můžeme najít nejen v mytologii všech národů kolem Středozemního moře, ale také v čínských bájích. I když se popisy úplně neshodují, je poznat že všechny popisují jednoho tvora - sudokopytníka s jemným a křehkým vzhledem, podobného lani, antilopě či koni. Barva se mění podle popisu (včetně zelené). Také se všechny příběhy shodují na tom, že jednorožec je jemné zvíře, které nikdy nezabíjí (v Číně se jednorožci střeží i zašlápnout brouka či mladou trávu). Svou vůli však dokáže prosadit velmi dobře.

setkání
O setkání s jednorožcem hovoří nejedna legenda. Dříve než to změnila křesťanská nauka, mohl jednorožce spatřit v podstatě kdokoli (tedy nejen čistá panna, ale třeba i matka sedmi dětí).

Jednorožce prý kdysi spatřil:
* Alexandr Veliký
* Caesar
* Čingischán


Realita?
Existují jednorožci? Tím se zabýval mnohý vědec nejen ve středověku, ale i renesanci a novověku. Většinou to byli horliví skeptici, dychtiví zlikvidovat veškeré zbytky nadpřirozena. Pomocí takových důkazů jako jsou zápisky Balbína, který smíchal dávné legendy s prvními zkazkami o africké zvířeně (konkrétně jde o nosorožce), se snažili dokázat, že jednorožci neexistují. Jeden z nich svůj postoj shrnul výrokem: "Pokud by jednorožec doopravdy existoval, musela by jeho kostra být alespoň v jednom muzeum.

Ačkoli naše neschopnost najít jednorožce nezbytně neznamená, že neexistuje, je fakt, že při současné úrovni poznání přirody lze jen těžko očekávat, že by na jednorožce dosud nikdo nenarazil, je-li skutečný.

Fakt
Jako důkaz existence jednorožce byl někdy zastánci jejich výskytu předkládán jeho roh, který měl mít dle tvrzení některých středověkých alchymistů velkou cenu a zázračné účinky. Ve skutečnosti šlo většinou o zub narvala jednorohého.

V literatuře
Jednorožci se často vyskytují ve fantasy literatuře. Obvykle je zachována většina jejich mýtických vlastností - vzhled včetně šroubovitého rohu, jeho rozsáhlé magické vlastnosti (především protijedové) fungující i po oddělení od jednorožce i to, jak ho přitahuje nevinnost (především pannenská).Jednorožec bývá součástí hvozdu, tedy magického lesa, často i jeho ochráncem. Jen zřídka je zachována jeho nechuť k zabíjení - jednorožec sice nepatří mezi typické zabijácké bestie, ale kromě své magie může použít k obraně i svůj roh.


Menší vyprávění o jednorožci ( není to z mé hlavy,ale vám se to bude jistě hodit třeba jako referát na literaturu a hlavně těm kdo se o takové tvory jako jsou jednorožci zajímají...

Jedmorožec.Pod tímto slovem si spousta lidí představí krásného bílého koně, rozevlátou hřívu, ocas a v neposlední řadě také stříbrně zářící roh, vyčnívající z čela zvířete. Vzpřímený postoj a hrdě vztyčená hlava v nás okamžitě probudí úctu k tomuto překrásnému a tajemnému tvorovi.Jiskřící oči vypovídají o vysoké inteligenci a veliké lásceke všemu živému. Přesně takhle si dodnes většina lidí představuje jednorožce. Ale tito tvorové nejsou jen bílí, jak si někteří lidé myslí.
Jsou také zlatí,stříbrní,černí,modří a vůbec vynikají všemi barvami od bílé až po duhovou. Liší se ve velikosti, barvě hřívy, hustotou ocasu, silou kopyt, délkou rohu a charakterem. Můžeme s klidem prohlásit, že co jednorožec, to jiné vlastnosti. Například bílí jednorožci vynikají svou magickou silou léčení, jsou velmi zdární co se týká magie jejich rohu a snaží se všem tvorům jen pomáhat. Naproti tomu černí jednorožci (též nazývaní váleční jednorožci) jsou silná zvířata bez magických schopností,ale jejich předností je obrovská síla.Kopyta jsou veliká a těžká,roh slouží jako zbraň.Můžete si ho představit jako dnešního fríského koně s rohem a nepřekonatelným odhodláním zničit své nepřátele.Přijít s tímto tvorem do styku znamenalo jisté potíže, nemluvě o trvalých následcích. Jednorožčí roh dokáže prorazit i ten nejtvrdší materiál jakoskořápku, takže v dávnýchdobách, kdy lidé udržovali přátelské vztahy s těmito ničivými tvory, aby jim pomáhali v bitvách, se není co divit, že strana, která měla jednorožce, většinou zvítězila. A litujme nepřátel, neboť jezdec, sedící na zlatě obrněném válečném jednorožci s vytyčeným rohem a žhnoucíma očima, musel vypadat opravdu majestátně a, hrozivě. No a zatím co jste obdivovali ,hrůzostrašnost a krásu zvířete,byli jste probodnuti.... Váleční jednorožci byli jediní, kteří se účastnili lidských válek, ostatní jednorožci s násilím nesouhlasili a své černédruhy odsuzovali. I když jsou jednorožci nezávislá stvoření, hlavní slovo zde měl vždyvůdce, zlatý jednorožec. Jakýsi velitel stáda, ale ne úplně, neboť jednorožci ve stádech nežili, každý se samostatně staral o svůj les a tvory v něm. Ale když se naskytla příležitost něco řešit, musel být ustanoven někdo, kdo bude mít rozhodující slovo v záležitosti.Zlatí jednorožci jsou nesmírně krásní a nejmocnější ze všech tvorů. Za celý věk lidí se vyskytli jen 3 zlatí jednorožci a ani si nemůžeme být jistí, neboť jednorožci jsou velice těžce k nalezení a když už na něj nějaký šťastlivec z místní vesnice narazí, vrátí se domů poblázněný, nepamatujíc si na své jméno, natož na nějakého jednorožce......! Zlatý jednorožec ovládá tu nejtěžší magii a svým rohem, dokáže věci vytvářet,nechávat je zmizet do nicoty a dokáže vrátit mrtvé zpět k životu. Pomáhá rostlinám růst a drží les v magické rovnováze. Dále můžeme říci, že jakýkoli jednorožec je háklivý na to, když mu někdo zabíjí zvířata v jeho lese. To je pak zloba strašlivá a pustit se do křížku s rozzuřeným jednorožcem není ten nejlepší způsob, jak se dožít vysokého věku. Jednorožec o svůj les pečuje, snaží se vše udržovat v dokonalé harmonii. Jenže problém je-jako vždy-člověk.Přijde a začne lovit zvěř, kácí stromy. Samozřejmě přijde i jiný člověk a ten se snaží vše napravit. To jednorožec pochopí a soustředí se na viníka. Většinou si na něj uchystá nějaké nepříjemné kouzlo, občas se také stane, že člověk se prostě "ztratí" a nikdo ho už nikdy nenajde. Po tomto extempore se nedivme, že mezi lidmi se objeví řečník, jež přemlouvá lidi, aby se vydali zabít jednorožce, že je to ďáblův tvor, který krade děti a nosí je k sobě do lesa, vládne černou magií a vůbec je jejich nepřítel. Nemůžeme říct, že by lidé byli úspěšní. Jednorožci jsou velice chytří a lstiví a je téměř nemožné se k němu připlížit. Ale i dokonalý tvor má jednou slabinu. Jednorožec je nejzranitelnější při východu slunce a měsíce, je tolik uchvácen tou krásou,že zapomíná na svět kolem sebe a tudíž se bohužel stává skvělým terčem pro ozbrojené lidi.

Malý popis.. s obrázkem jak vypadají a jak se nazývají různí jednorožci..

Jednorožec mořský-Tento tvor se označuje také jako -Poseidonův kůň-. Má modrozelenou barvu a je velmi plachý. Žije pouze v mořích a oceánech. Dokáže chodit po hladině nebo jednoduše žít pod vodou. Žije samotářsky či po velkých stádech. Živí se mořskými řasami.



Jednorožec tlustorohý-Tento jednorožec je velmi silný a mohutný, zároveň má také největší roh. Je na něj také patřičně hrdý. Často je zachycován na obrázcích. V rohu nemá skoro žádnou magickou moc. Žije v lesích. Živí se především kapradinami.



Jednorožec modrý-Zimní jednorožec posetý modrými znaky.Má velkou magickou. Jeho pohled má hypmotizující účinek. Patří mezi noční druhy jednorožců.Živí se sněhem. Žije sám.



Jednorožec válečný-Černý jednorožec, dříve často používaný pro válečná tažení. má nejšpičatější roh. Pokud je dobře vycvičený, poslouchá na slovo. V bitvě může být velmi mocným nepřítelem. Dokáže proklít nebo uhranout člověka. Je čím dál méně používán pro válečné účely.



Jednorožec mlhový-Tento jednorožec má krátký roh a bílé až modrofialové zbarvení. Zjevuje se za ranních mlh. Často se zjeví-na krátkou chvíli-i za úplňku. Je nemožné najít jeho stopy, chodí totiž po mlze. Okolo něj poletují motýlci a broučkové. Je velmi mírumilovný. Živí se ranní rosou.
Další vyprávění,je to trochu možná podobné, ale můžete si přečíst jiné vyprávění a názor.. je to spíšz historie..

to nádherné mýtické stvoření sněhově bílé barvy, s dlouhým rohem uprostřed čela, zná s pohádek jistě každý z nás. Ale jak se na něj dívali ve středověkých dobách? Zkusím trošku poodhalit roušku tajemství.Skutečně existoval bílý jednorožec se zlatým rohem, který je vyobrazený na tolika tapiseriích?. Popisy tohoto bájného tvora se liší text od textu. Řecký lékař, který navštívil roku 416 př. n. l perský dvůr, napsal, že v Indii žije divoké zvíře větší než kůň, s bílým tělem, tmavorudou hlavou a tmavomodrýma očima, jemuž z čela vyrůstá roh, který je asi 45 cm dlouhý, u kořene bílý, uprostřed černý a na ostré špici karmínový. Tento jednorožec je obvykle považován za kombinaci divokého indického osla, nosorožce a lehkonohé tibetské antilopy s rovnými dlouhými rohy, které se s bočního pohledu mohli jevit jako roh jeden .Plinius Starší se v 1. století n. l. ve své Přírodovědě zmiňuje o "monocerovi", tedy jednorožci, který má uprostřed čela dlouhý černý roh. Indičtí Sírové na něj pořádali lovy, nebylo jej však možné chytit živého.A jak se takový jednorožec lovil? Jediným způsobem, jak jednorožce ulovit byla sladkávůně panny, která ho zmámí na tolik, že jí položí hlavu do klína.Víra v jednorožce se neomezuje jen na západní kulturu - čínský ťi-lin prý měl jelení tělo, koňská kopyta a jediný roh, který mu vyrůstal uprostřed čela a měřil asi 4 metry. Na rozdíl od jednorožce západního, který dokáže být divoký a dokonce útočný, je ťi-lin ztělesněná mírnost: nežere nic živého a nešlápne ani na nejmenšího broučka či stéblo trávy.Ve středověkých dobách byl jednorožec ceněn právě pro svůj roh, který v rozemleté podobě působil jako protijed proti všem známým jedům. Avšak dnes již víme, že rohy jednorožce, které se nacházely v pokladnicích chrámů , nebo vladařů byly většinou slonovinové kly narvalů či mrožů, kterým se v souladu se středověkým názorem, že každý tvor má svůj mořský protějšek říkalo mořští jednorožci. A číše indických vladařů byly ve skutečnosti vyrobeny z klů nosorožce.Tak jak to tedy bylo, žili jednorožci nebo jsou jen výplodem našich fantazií? Pokud žili, možná byli právě pro svůj roh vyhubeni , ale možná někde v nedotčené přírodě, v hlubokém lese chodí v noci k tůni…

Můj názor.. a popis
Jednorožci jsou bájná stvoření, která projevovala čistotu a něhu...Barvu měli jakou koliv, buť něli jen roh nebo byli okřídlení + roh.. v rohu se skrývala magie, kterou využívali k obraně svého lesa,tvorů a hodných lidí. Zlo je lovilo,pro svou moc a také proto, aby na světě zaniklo dobro.. Říká se až zahyne poslední jednorožec nastane zlo a věčná tma.. Jednorožce mohlo ulovit jen dobrá srdce..



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.